TAJNŮSTKÁŘSTVÍ A ODHALENÍ PRAVDY O DÁRCOVSKÉM POČETÍ
https://onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1111/1467-9566.12633
Pro respondenty bylo často závažnější to, že jim rodiče lhali, než že se rozhodli pro dárcovské početí. U některých respondentů to způsobilo problémy ve vztazích s rodiči (zejména s matkami) a jejich širším příbuzenstvem, dále problémy s důvěrou a hluboké pocity hněvu a rozhořčení. Totéž se odráží ve výsledcích předešlých výzkumů, kdy lidé počatí z darovaných gamet, kteří se o tom dozvěděli později v životě nebo to objevili nějakou náhodou, popsali takovou informaci jako nevítaný šok, a že s tím spjaté tajnůstkářství a klamání mělo neblahý dopad na rodinné vztahy (Beeson et al. 2011, Blyth 2012, Jadva et al. 2009, Turner and Coyle 2000).
Bok (1998: 26) tvrdí, že zachovávání mlčenlivosti je nepatřičné, když možnost svobodné volby, kterou utajení poskytuje jedné osobě, zároveň tutéž volbu omezuje či upírá jiným. Jedna studie ukazuje, že takový druh utajování byl často pociťován jako škodlivý a vedl u respondentů k pochybnostem o důvěryhodnosti rodičů i širšího příbuzenstva. Jinými slovy, podle chápání Imber-Blacka (1998) utajování bylo toxické; tajnůstkářství otravuje vztahy. Odhalení, které následovalo po období utajování, mělo u některých respondentů dopad na vnímání jejich identity a narušilo jejich pocit dědičné sounáležitosti.
ŽIVOTNÍ LEKCE: MĚLI BY RODIČE PROZRADIT DÍTĚTI POČATÉMU Z DAROVANÝCH GAMET JEHO PRAVÝ PŮVOD?
https://www.telegraph.co.uk/lifestyle/wellbeing/healthadvice/3356323/Lifeclass-should-parents-tell-a-donor-child-about-their-true-origins.html
Odborníci zjitili, že věk, kdy s tím bylo dítě obeznámeno, měl velký vliv na jejich postoj. Třicet procent respondentů se to dozvědelo ve věku do 3 let a tito jedinci to vnímali, jako kdyby to věděli odjakživa – jejich hlavním pocitem vůči jejich rodinnému původu byla zvědavost. Devatenáct procent respondentů se to dozvědělo po 18. roku života a tito jedinci vnímali takovéto odhalení jako traumatické. Sdělili, že se cítili zmatení, šokováni, naštvaní a, což je zajímavé, že se jim ulevilo.
Vypadá to, že mnoho dětí instinktivně cítí, že něco není zcela v pořádku, a má podezření, že se před nimi něco tají. Dítě, kterému to bylo sděleno ve 12 letech, řeklo: Rodiče by to měli říct hned na samém začátku – zjištění pravdy bylo jedním z nejvíce šokujících a znepokujících momentů mého života. Další dítě uvedlo, že se mu z toho udělalo fyzicky zle: Tato novina byla otřesná.
DÁRCOVSKÉ POČETÍ Z POHLEDU DÍTĚTE: POZITIVA, NEGATIVA A PÉČE O BLAHO DÍTĚTE
https://www.fertstert.org/article/S0015-0282(15)00441-0/pdf
Všeobecně rozšířeným názorem odborníků z oboru duševního zdraví je, že tajnůstkářství či zamlčování vede k rodinné atmosféře plné napětí a odloučení, což neprospívá zdravé komunikaci mezi rodiči a dětmi. Navíc riziko bezděčného prořeknutí je značné. Například jedna studie ukázala, že 37 % jedinců, kteří už vědí o svém dárcovskem původu, se to dozvědělo po hádce s rodičem, od někoho jiného než od rodičů, nebo na to přišli sami. Tento nezamýšlený způsob odhalení vede k potenciálnímu ohrožení důvěry ve vztazích mezi rodičem a dítětem.
Výhody sdělení, zejména včasného sdělení:
a. Včasné sdělení je spojováno se spíše kladnými dopady na dítě.
b. Včasné sdělení umožnuje rodičům, aby začali řešit pocity obav a nervozity.
c. Včasné sdělení umožní dítěti vyrůstat s povědomím o použití darovaných gamet namísto vyvracení presumpce genetické spřízněnosti se svými rodiči.
d. Včasné sdělení zabraňuje neplánovanému sdělení. K neplánovanému sdělení může dojít v důsledku genetického testování či lékařské péče, ale může také nastat v emočně problematických situacích, jako je smrt rodiče, rozvod nebo hádky. Jedinci počatí z darovaných gamet, kteří se dozvědí o způsobu svého početí za těchto okolností, reagují spíše negativně a zažívají podlomení důvěry k rodičům.
DÁRCOVSKÉ POČETÍ, TAJNŮSTKÁŘSTVÍ A HLEDÁNÍ INFORMACÍ
https://www.researchgate.net/publication/230712668_Donor_Conception_Secrecy_and_the_Search_for_Information
Míra údivu či zmatení může být zvláště akutní u lidí, kteří se o svém početí z darovaných gamet dozvěděli az později v životě. Existují důkazy k názoru, že u některých jedinců z dárcovského početí může dojít k „roztříštění“ jejich identity v důsledku poznání svého statutu a pocitu hlubokého rozčarování ohledně toho, kým vlastně jsou. Zvědavost ohledně svých dárců a tendence vypátrat informace o nich nijak nesouvisí se snahou najít únik z negativních rodinných záležitostí; většina osob počatých z darovaných gamet vykazuje pozitivní vztahy ke svým rodičům. Takovéto pocity nadále existují bok po boku se silnou touhou dozvědět se něco o svém dárci a s frustrací plynoucí z upírání těchto informací.
Zkrátka existují pádné argumenty pro tvrzení, že poznání svého genetického původu je, přinejmenším pro mnoho lidí, záležitostí základního významu pro udržení pocitu identity a sebeúcty; a že neznalost stejně tak jako podkopávání těchto pocitů může vést ke zvýšenému riziku zdravotních potíží a riziku náhodného partnerského vztahu s polovičním sourozencem.
DÁRCOVSKÉ POČETÍ: ETICKÉ ASPEKTY SDÍLENÍ INFORMACÍ
http://nuffieldbioethics.org/wp-content/uploads/2014/06/Donor_conception_report_2013.pdf
Tam, kde se rodiče rozhodnou být otevření vůči svým dětem ohledně jejich dárcovského početí, vyvstává otázka, kdy nastane ke sdělení ta nejvhodnější doba. Rada, kterou poskytl britský regulační orgán HFEA (Human Fertilisation and Embryology Authority) a společnost DCN (Donor Conception Network) je taková, že odhalení informace o dárcovském početí v mladším věku je lepší, ačkoli nikdy není na takové sdělení úplně pozdě. Například DCN ve svých brožurkách pro rodiče s názvem Odhalení a rozhovory sděluje, že mnoho lidí počatých z darovaných gamet, kteří se dozvěděli o svém původu až později v dospělosti, mluvilo o svém životě nahlodaném nevysvětlitelným dojmem odloučení od zbytku rodiny. Tento stav trval až do chvíle, kdy se dozvěděli o svém dárcovském početí. Naopak na druhé straně někteří mladí lidé, kteří se o tom dozvěděli v raném věku, hovořili o tom, jak si užívali díky dárcovskému početí „pocit výjimečnosti“. DCN doporučuje pro zahájení procesu sdělování ideálně období před 5. rokem dítěte. Dvě nejvhodnější příležitosti nastanou, když je vaše dítě ještě velmi malé, nebo když se začne zajímat, jak přicházejí děti na svět a jak se tu vzaly ony.
PRÁVO ZNÁT SVŮJ GENETICKÝ PŮVOD A ASISTOVANÁ REPRODUKCE V ZAHRANIČÍ
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5240377/
Z jakých argumentů vychází koncept práva jedince znát svůj genetický původ? V literatuře zabývající se bioetikou se nacházejí 2 přístupy. První je konsekventní přístup, který je založen na názoru, že postrádání takové informace škodí jedincům počatým z darovaných gamet a že takové poškození může být empiricky vyhodnoceno a demonstrováno. Druhým přístupem je přístup koncepční, který je založený na názoru, že vědomí je základní lidské právo, a tudíž není zapotřebí empiricky dokládat, jaká újma nastane, když je toto právo porušeno. Já na základě obou přístupů tvrdím, že jedinci mají právo znát svůj genetický původ, a tudíž, že klinické nebo zákonné struktury, které toto právo porušují, jsou eticky nepřijatelné a měly by být změněny jak na úrovni jednotlivých států, tak na mezinárodní úrovni.
Zdravotní genetická anamnéza je uznávána za zásadní nástroj pro volbu náležitých strategií zdravotní prevence, pro rozšíření diagnostické kapacity a pro formování edukovaných reprodukčních rozhodnutí. Navíc, když si rodiče zvolí neříct dětem, že v jejich početí byla angažována třetí osoba, tyto děti si vytvářejí mylné předpoklady o polovině jejich genetické anamnézy, a tudíž je pravděpodobné, že budou činit neinformovaná rozhodnutí týkajících se jejich zdraví.
ROLE VĚKU V DOBĚ ODHALENÍ BIOLOGICKÉHO PŮVODU A JEHO VLIV NA DUŠEVNÍ POHODU ADOLESCENTŮ POČATÝCH Z DAROVANÝCH GAMET: DLOUHODOBÁ STUDIE POKRÝVAJÍCÍ VĚK 1 – 14 LET
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5324532/
… na základě studií ukazujících, že čím dříve jsou děti informovány o jejich adopci, tím vykazují lepší výsledky, co se týče jejich psychologického přizpůsobení se a vztahu s rodiči (Brodzinsky & Pinderhughes, 2002; Brodzinsky 2011), se předpokládá, že adolescenti narození za pomoci reprodukčního dárcovství, kteří se dozvěděli o svém biologickém původu v raném věku, vykazují nižší stupeň emocionálních a výchovných problémů a vykazují pozitivnější vztah ke svým matkám než ti, kterým to bylo řečeno, až byli starší. Přesněji, z výzkumu dětského vývoje pochopení dědičnosti bylo dovozeno, že adolescenti, kteří se dozvěděli o způsobu svého početí do 7 let života, demonstrují pozitivnější vztahy mezi matkou a dítětem a méně problémů s přizpůsobením se situaci než ti, kteří se to dozvěděli později; a také, že ti adolescenti, jejichž rodiče zahájili proces sdělování informace o početí do 3 let života, demonstrují pozitivnější vztah mezi matkou a dítětem a menší problémy s přízpůsobením se situaci než ti, kterým to bylo sděleno ve věku 4 až 6 let. Děti, kterým to bylo sděleno v ranějším věku, mají příležitost postupně asimilovat stále složitější informaci o svém původu v závislosti na stupni jejich sociokognitivního vývoje.
… závěry naznačují, že obavy rodičů ze sdělení svým dětem o okolnostech jejich početí jsou neopodstatněné. Skutečně to vypadá, že čím dříve sdělení této informace proběhne, tím pozitivnější vliv to má na děti a jejich rodiče. Tudíž podobně jako se doporučuje adoptivním rodičům, aby byli od počátku otevření vůči svým dětem ohledně jejich adopce, tak i rodičům dětí narozených pomocí darovaných gamet by mělo být doporučeno začít mluvit s dětmi o jejich početí už v předškolním věku.
SKONCUJME S MLČENLIVOSTÍ V RODINÁCH S DĚTMI Z DÁRCOVSKÉHO POČETÍ
https://slate.com/human-interest/2013/12/donor-conceived-children-deserve-to-know-the-truth-about-their-origins.html
… i když si vážíte upřímnosti v rodině, rozhodnutí mluvit o dárcovském početí může být těžké. Ale podle nové studie vědců z Weill-Cornell Medical College zabývající se rodinami s dětmi počatými z darovaných vajíček je sdělení o dárcovském početí v raném věku tím nejlepším řešením pro celou rodinu. Vědci zjistili, že rodiče, kteří to sdělili svým dětem ve věku do 10 let, nevykazovali žádné obavy spojené s takovým sdělením a vyjádřili plnou důvěru ve správnost svého jednání. Oproti tomu rodiny zachovávající mlčenlivost zažívaly vysokou míru úzkosti po dobu čekání na ten „správný okamžik“, a nakonec se ocitli před obtížným úkolem sdělit tuto novinu dětem v pubertě, nebo až jako mladým dospělým.
Jak se zmiňujeme v naší knize, zamlčení takovéto informace vašemu dítěti nepromění pravdu o jeho početí v nepodstatnou záležitost. Dárcovské početí se bude často připomínat, – třeba když se vy nebo další lidé budete pokoušet přijít na to, proč je vaše dítě tak vysoké nebo proč je tak dobré v matematice nebo proč je tak společenským člověkem. Když se váš dětský lékař zeptá na rodinnou zdravotní anamnézu dítěte, budete muset lhát. Můžete se cítít nesví, když přátelé budou jednoduše mluvit o tom, jak se jim podobají jejich děti, nebo když se vám budou svěřovat o potížích při vysvětlování svým dětem, jak tatínek zasadil semínko do maminčina bříška.
DÍTĚ CIZÍHO ČLOVĚKA
https://www.dcnetwork.org/story/child-stranger-kathleen-labounty-young-woman-conceived-through-anonymous-sperm-donation-1980s
Jako členové kterékoliv jiné zdravé rodiny potomci potřebují žít v prostředí podporující otevřenou komunikaci a upřímnost. Je smutné, že mnoho lidí z dárcovského početí a zejména ti, kteří vyrostli v heterosexuálních rodinách, se nikdy nedozvědí, jakým způsobem byli počati, nebo se to dozví až v dospělosti. Potkal jsem mnoho potomků, kteří se teprve až jako dospělí dozvěděli, že byli počati z darovaných gamet, což u nich vedlo k rozpadu sebevědomí, k vnitřnímu povědomí klamu a dokonce k nedůvěře vůči svým rodičům.
DÁRCOVSKÉ POČETÍ: STARÝ VS. NOVÝ PŘÍSTUP
https://www.donorsiblingregistry.com/blog/?p=739
Starý přístup:Udržujte to v tajnosti. Neříkejte nikomu, zejména ne svému dítěti, že jste použili dárce.
Nový přístup: Utajování s sebou nese pocit hanby. Otevřenost a upřímnost jsou tou nejlepší volbou pro všechny rodiny a vaše dítě má právo vědět, jak bylo počato. Děti z dárcovského početí nemilují svou nebiologickou maminku nebo tatínka o nic méně, takže se není čeho obávat.
Starý přístup:Počkejte, až bude dítě „dost staré na to“, aby pochopilo dárcovské početí, než mu sdělíte, že bylo takto počato.
Nový přístup: Výzkum ukazuje, že zahájení konverzace ještě předtím, než dítě plně chápe, je nejlepší. Tímto způsobem se taková informace stane součástí identity dítěte a samotné „sdělení“ tak vlastně není nikdy vnímáno jako nějaká událost.
Starý přístup:Jestli se vaše dítě z dárcovského početí dozví pravdu, řekněte mu, aby ji udržovalo v tajnosti.
Nový přístup: Není to zdraví prospěšné ani férové chtít po vašem dítěti, aby takovou informaci udržovalo v tajnosti. Utajování s sebou nese pocit hanby. Být z dárcovského početí je součástí identity dítěte a to je nutné přiznat a přijmout za své. Jestli má dítě problémy s touto novou informací, je zodpovědností rodičů to s dítětem projít a podpořit jej.
Starý přístup:Dárci by neměli říct svým partnerům nebo dětem, že byli dárci.
Nový přístup: Dárci by měli říct každému, s kým mají vážný vztah, že prodali svá vajíčka nebo sperma. Dětem dárců by mělo být řečeno, že mohou mít mnoho polovičních sourozenců, protože ony by možná také mohly chtít navázat s nimi kontakt. Opakujeme, že utajování s sebou nese pocit hanby. Přijměte pravdu za svou a sdílejte ji s ostatními. Vaše rodina má právo ji znát.
Starý přístup:DNA netvoří rodinu.
Nový přístup: DNA zcela určitě není jediný způsob, jak vytvořit rodinu, ale může a opravdu definuje rodinu. Tak jako s adopcí, mnoho lidí z dárcovského početí si přeje mít kontakt nebo se dozvědět něco o svém původu, o rodinné zdravotní anamnéze a o nejbližších příbuzných. Není zapotřebí, aby rodič zlehčoval význam pokrevního příbuzenstva dítěte. Pro rodiče se možná nejedná víc než o „darovanou buňku“, ale pro dítě to může znamenat mnohem víc.
DAROVÁNÍ VAJÍČEK, CITOVÉ SOUVISLOSTI
https://www.drdeborahsimmons.com/category/donor-eggs/
… sdělení svému dítěti, že bylo počato z darovaných gamet, se stává víc a víc neodkladnou nutností. Testy DNA a jejich často překvapivé výsledky činí obeznámení dětí s jejich dárcovským početím záležitostí zásadního významu. Toto se vztahuje na použití darovaných vajíček, darovaných spermií či darovaných embryí. Mimochodem, komu vlastně tato informace náleží? Předtím, než se dítě narodí, tato informace patří budoucím rodičům. Ale poté, co se dítě narodí, patří tato informace dítěti a rodičům. … Je to zajímavý moment, když si uvědomíte, že to už není jen vaše záležitost. Týká se už nejen vás, ale i vašeho dítěte.
Není to dobrý pocit udržovat něco v tajnosti před někým, koho máte rádi. To je zcela zřejmé. Zatajování vychází ze strachu a možná i studu plynoucího z potřeby využít dárcovské početí. Tajnůstkářství s sebou nese pocit viny, studu a pozdější omluvy už nemusí nikdy dosáhnout dostatečného zadostiučinění. Existuje pravidlo, že děti mají vrozené přesvědčení, že jejich rodiče jsou důvěryhodní a čestní. Děti nemají rády, když se jim lže o nic méně než dospělí.
KONEC DÁRCOVSKÉ ANONYMITY: JAK GENETICKÉ TESTY MOŽNÁ POVEDOU KE KONCI DÁRCOVSTVÍ GAMET
https://academic.oup.com/humrep/article/31/6/1135/1749791
Rodiče využívající dárcovské početí by měli být plně informováni, že DNA jejich dětí ukáže, že nejsou jejich biologickými rodiči. Navíc by měli být pobídnuti sdělit svým dětem, že k jejich početí byly použity darované gamety. Jestliže toto proběhně v raném věku dítěte, existuje velká pravděpodobnost, že dítě toto sdělení nebude vnímat jako traumatické.
Stejně tak to platí i pro samotné dárce. Bez ohledu na to, zda darování proběhne v zemi s anonymním dárcovstvím nebo ne, dárci by měli být informováni, že jejich anonymita není garantována. Mohou být vystopováni, jestliže jejich DNA nebo DNA jejich příbuzného je vložena do databáze. Také bude třeba brát zřetel na všechny děti, které dárce mohl mít, protože se mohou dozvědět, že jejich rodič byl dárce právě díky těmto veřejně přístupným informacím.
DNA = DÁRCI, NIKOLIV ANONYMNÍ
https://www.huffingtonpost.com/wendy-kramer/dna-donors-not-anonymous_1_b_8646164.html
Krátký průzkum některých největších spermobank a klinik zaměřených na dárcovství vajíček zjistil, že žádná z nich se ve svých dárcovských nabídkových materiálech nezmiňuje o snadnosti, se kterou stále rostoucí počet osob počatých z darovaných gamet může identifikovat své dárce pomocí testu DNA. Taková je dnešní běžná praxe.
Mnohé kliniky zaměřené na dárcovství vajíček nejenže nabízejí anonymitu dárkyním, ale dokonce vyžadují anonymitu všech zůčastněných stran. Ale protože v současné době dorůstají děti počaté z darovaných vajíček do věku, kdy si mohou pořídit svůj test DNA, slibovaná anonymita dárkyň se začíná jevit jako pouhý mýtus.
Spermobanky a kliniky zaměřené na dárcovství vajíček musí řešit otázku testů DNA a jejich dopad na přislíbenou, ale zároveň zdánlivou anonymitu dárců. Rodičům a dárcům se musí dostat adekvátní osvěty a spolehlivých informací. Všechny anonymní programy musí být nakonec samozřejmě zrušeny.
Leave a Reply