NATHAN: Jmenuji se Nathan. Je mi 13. Žiju v Denveru, ve státě Kolorádo. Když přijdu domů, normálně buď skypuji s kamarádem nebo jdu ven hrát se sousedy fotbal. Mám opravdu rád běh a … budu pokračovat za chvilku … Já si vůbec nemyslím, že když jsem se dozvěděl o svém početí z darovaného spermatu, že to pro mne mělo nějaký velký význam, protože v tom věku jsem netušil, co to znamená. Když mě poprvé kontaktovali moji další sourozenci, pamatuji si, že jsem mluvil s kamarády na Facebooku a od jedněch z těch sourozenců jsem dostal zprávu: Ty jsi Nathan? Nebo něco jako: Jsi ten pravý, koho hledám? Bydlíš v Denveru? A já povídám: Ano.
Ony nadhodily téma dárce a řekly mi, že jsou moje poloviční sestry.
NATHANOVA MATKA: Nathan vešel a já se zrovna dívala na televizi a on řekl: Říká ti něco číslo 5114? A já odpověděla: No ano. To je tvůj dárce. A on řekl: Věděla jsi, že mám 18 sourozenců? Já řekla: Ano, věděla.
NATHAN: Když se moje máma ozvala a já viděl její reakci, pamatuji si, že jsem byl šťastný, že mám poloviční sourozence, ale byl jsem trochu z ní frustrovaný, protože ona o některých věděla a nikdy mi to dříve neřekla.
NATHANOVA MATKA: Kdyby věděl o svých sourozencích už dříve, a že i jiné děti nemají tátu, mohlo mu to prospět. Takže bych dnes byla svým způsobem radši, kdybych byla s těmi rodinami ve styku, místo abych poslechla svoji mámu, že mu to nemám říkat, protože – myslím – mu to mohlo prospět.
NATHAN: Nikdy jsem si nemyslel, že bych mohl přijít do styku se svými sourozenci, ale věděl jsem, že dost možná někde jsou.
NATHANOVA MATKA: On s těmi sourozenci skypuje od té doby, co se s nimi seznámil. Je to opravdu skvělé.
NATHAN: Já a moji ostatní sourozenci se vždy sejdeme na Skypu, abychom si povykládali. Jsme na internetu, jak přijdeme ze školy, a vykládáme si, čím jsme si podobní, a poukazujeme na různé společné obličejové, fyzické znaky, které jsme zdědili po našem dárci. Rozhodně mezi všemi sourozenci existuje silné pouto. Mám pocit, jako bych je znal déle, než je doopravdy znám, i když o nich tolik zase nevím.
NATHANOVA MATKA: Je to pro něj – páni – totálně bezvadné. Chci říct, že tím získal … Bude mít bratry a sestry po celý svůj život – víte. A oni jsou věkově všichni v rozmezí 6 – víte – 6 let od sebe. Takže oni si všichni tak nějak rozumí. Úžasné, jak se ten náš svět rozrostl během 3 týdnů.
NATHAN: Když jsem se poprvé dozvěděl o setkání, které se mělo uskutečnit v Taosu, byl jsem nadšený. Šel jsem za mámou se zeptat, jestli je to ok, abychom tam jeli.
NATHANOVA MATKA: Zítra nasedneme do letadla a poletíme do Taosu a on se setká se svými 5 polovičními sourozenci. Myslím, že předtím se setkaly jenom 2 holky a teď se poprvé setkají všichni.
NATHANOVA MATKA: Ahoj. Ahoj. Ty musíš být Zick.
ZICK: Jmenuji se Zick.
NATHANOVA MATKA: Fajn. Tak jdeme.
NICK: Zpočátku jsem byl opravdu nervózní. A – chci říct – já cítím, že my všichni jsme bratři a sestry, ale nikdy předtím jsme se nesetkali. Takže jsem vůbec nevěděl co říct.
VŠICHNI SOUROZENCI: Jmenuji se Nick. Jmenuji se Alexis. Jmenuji se Danny. Jmenuji se Nalin. Zick. Všiml jsem si, že my všichni máme plné rty. A tmavé obočí, husté obočí. Někteří z nás mají tak nějak širší nosy – tak jako my a tamten. A všichni hrajeme fotbal. Věnuje se někdo běhu? Já běhám. Je to můj oblíbený sport. Myslím, že jsme se dneska navzájem tak nějak dobře poznali. A já bych také chtěla poznat Nathana více. A navzájem si poukážeme na blbost každého. Vypadá to, že jsme byli zpočátku zdrženliví – všichni. A pak jsme se navzájem poznali – bylo to jako … jako: Hello.
ALEXIS: Moje máma nebyla moc nadšená celou tou záležitostí s dárcem. Spíše se držela zpátky. A mě to začalo zajímat a začala jsem hledat své poloviční sourozence. Ona proti tomu nijak nebyla. Nijak se nad tím nepozastavovala a stavěla se k tomu asi jako: Jestli to moji dceru zajímá, bude to zajímat také mě.
MATKA ALEXIS: Já jsem předtím neměla vůbec žádný konktakt s žádnou z těch matek. Byla jsem tak nějak stranou. Takže tento zážitek je pro mne jednak příjemný … Myslím, že jsou všechny úplně … úplně báječné. Ale upřímně řečeno mi to zároveň připadá dost zvláštní, protože jsem uprostřed skupiny žen, které mají děti se stejným mužem jako já. A právě jsme se seznámily.
DALŠÍ MATKA: Ani v mých nejdivočejších snech bych si nepomyslela, že tady budu sedět s dalšími dětmi stejného dárce.
MATKA NALIN: Řekla bych, že mi nikdy doopravdy nepřipadlo, že by se Nalin někdy mohla setkat s těmi ostatními dětmi a že všichni budou jako sourozenci. Nikdy jsem si neuměla představit to pouto, které mezi těmi dětmi je – vidět ta děcka držet pohromadě. Už hned, když Nathan vystoupil z auta – bylo to … Mezi nimi je daleko více než kamarádství.
MATKA ALEXIS: Jestliže je to pro vaše děti důležité a vaše děti aktivně pečují o tyto vztahy, vyhledavají kontakty a z vlastní vůle lpí na navázaných vztazích, pak bych řekla, abyste v tom děti následovali. Já bych o to pravděpodobně neusilovala, ale ona ano, a já jsem ráda, že to udělala. A myslím, že je to skvělý zážitek.
NICK: Kdybych se mohl dárce zeptat, zeptal bych se ho, jestli ví, kolik nás všech je. Jestli má s námi hodně společného. Jestli jedná stejně nebo jestli se podobá kterémukoliv z nás.
NALIN: Kdybych se mohla dárce na něco zeptat, zeptala bych se ho, jestli na nás někdy myslel. Jestli pomyslel, jaké by to bylo se s námi setkat.
ALEXIS: Chci, aby náš dárce věděl, jak moc se s ním chceme setkat. My víme, že má pravděpodobně svůj vlastní život a může mít partnerku a děti, které vychoval, a že my jen chceme vědět, kdo je, a nechceme vpadnout do jeho života a vykolejit jej. My jen prostě chceme nějaké odpovědi – identitu, kdo jsme.
NALIN: Protože přece chcete znát svou druhou polovinu. Víte pouze o tom, co vám dala máma.
ALEXIS: Někdy ani nejste podobní své mámě.
NICK: Je to – tak nějak – těžké nemít možnost se něčeho chytit – popřemýšlet, kdo je váš táta. Většina mých kamarádů může mluvit o svém tátovi a vědí, kdo jsou, a já nemohu. Já si ani nemohu ve své hlavě představit, jak vypadá. Jen mou mámu.
NATHAN: Prozatím jsou mé styky s ostatními sourozenci báječný zážitek, protože doma nemám kromě mámy doopravdy nikoho. Takže je to opravdu skvělé.
NICK: Cítím, že jsme se už všichni sblížili – jakože už spolu máme hodně společného.
ALEXIS: Cítíme mezi sebou takovou jakousi pohodu.
NATHAN: Chtěl bych zcela určitě dál udržovat kontakt se svými sourozenci a časem se s nimi více sblížit.
NATHANOVA MATKA: Páni! Bylo to tak fajn si popovídat se všemi těmi novými lidmi. Jsem tak zklamaná, že ne každý mohl přijet. Myslím tím, že existuje mnoho všelijakých rodin. Jsou tu manželé a manželky. Jsou tu svobodné matky. Jsou tu lesbické páry. A já bych se chtěla poznat se všemi. Jestli chcete dítě a jste člověk bez závazků, myslím, že je to skvělý nápad použít dárce, protože máte možnost si vybrat a je to bezpečné. Bylo to to nejlepší rozhodnutí, které jsem kdy udělala. Opravdu si to užívám.
Leave a Reply