ZMATENÁ DÁRKYNĚ
https://anonymousus.org/confused-donor/
Všechny vás zdravím. Darovala jsem vajíčka dvakrát a na jaře mám naplánovaný další cyklus. Právě jsem objevila tyto webovky a jsem nyní značně zmatená. Neměla jsem vůbec ponětí, že být jedincem z dárcovského početí je tak těžké. Jediným důvodem, proč jsem těm rodinám darovala svá vajíčka, je fakt, že si prošly tolika strastmi, než nakonec měly děti, po kterých tak dlouho toužily. Ano, obdržela jsem štědrou kompenzaci, ale není opravdu možné absolvovat celý ten hrozný proces IVF bez opravdové emoční motivace. A nyní, když čtu všechny ty příběhy nešťastných dětí, mám strach, že jsem dala těm dětem důvod být smutný či naštvaný. Ráda bych věděla, jestli je to tím, že hodně pisatelů jsou puberťáci a toto je jejich určitý druh znepokojení, přes který se časem přenesou, tak jak to chodí v našich vlastních rodinách. Nebo jestli to opravdu je tak ohromná a strašná věc ke zvládnutí. Já jsem měla v době dospívání těžké období a ta nejhorší věc, kterou si dovedu představit, je způsobit nějakému z mých genetických dětí podobně těžké období.
OTÁZKY A ODPOVĚDI: DAMIAN ADAMS
https://www.wearedonorconceived.com/guides/damian-adams-qa/
Když jsem dospíval, byl jsem docela pyšný na to, že jsem byl počat z darovaných gamet, a byl jsem tím vším nadšený. Dokonce jsem i pomýšlel na to, že se sám stanu dárcem a že zůstat v anonymitě je ok, kdyby díky tomu ještě více rodin mohlo mít děti. Ale můj pohled na věc se kompletně otočil o 180 stupňů, když se mi narodily mé vlastní děti.
Pozorování mých vlastních dětí, jak jednají určitým způsobem, který zcela určitě nebyl naučený nýbrž dědičně vrozený, mi poskytlo jasné povědomí o mém spojení se svým biologickým otcem. A tím, že jsem věděc z oboru biologie, jsem si vědom, jak DNA ovlivňuje takovéto typy chování. To způsobilo, že jsem konkrétněji pochopil, k čemu v mém případě došlo, a už jsem s tím vším dále nemohl souhlasit. Podle mého vlastního pohledu věřím, že darování gamet by byl ten největší omyl mého života. Nemyslím, že by bylo patřičné, abych dopustil, aby mé děti nikdy nepoznaly své další sourozence.
Je ironické, když lidé mají dítě za pomocí jedné darované pohlavní buňky, protože považovali za důležité, aby alespoň jeden z rodičů byl rodičem biologickým, zatímco ten druhý biologický rodič je postradatelný. To si protiřečí. Pro mnoho lidí z dárcovského početí je druhá polovina biologického spojení rovněž důležitá.
OTCOVÉ-DÁRCI SPERMATU SE TRÁPÍ, ŽE NEVĚDÍ O SVÝCH DĚTECH
https://www.news.com.au/lifestyle/parenting/sperm-donor-fathers-reveal-struggle-of-not-knowing-who-their-kids-are/news-story/670e4c0709806303436c6eeba269ae69
Pevně jsme věřili, že na to vše zapomeneme, a já myslím, že lékaři byli nadšeni, že moc nepřemýšlíme nad tím, že vlastně plodíme děti.
Pan Smith byl svobodný a bylo mu něco málo přes 30, když na konci 80. let minulého století daroval sperma z altruistických pohnutek v melbournské nemocnici Prince Henry’s Hospital (nyní Monash Medical Centre). Řekl, že svůj čin nikdy nezpochybňoval. Jeho život šel dál, měl 2 své vlastní děti a na svoji dárcovskou minulost už téměř nemyslel. Alespoň tomu tak bylo, než mu asi o 15 let později dopis z IVF centra Monash prozradil, že je otcem 7 dětí počatých z jeho darovaného spermatu. A pak mu to konečně došlo.
Toto byl moment, kdy jsem si uvědomil, jaké obludnosti jsem se dopustil – někdě mám 7 dětí, jež jsou se mnou geneticky spřízněné úplně stejně jako děti, které vyrůstaly se mnou.
Pan Smith daroval sperma za přísné anonymity, ale toto odhalení změnilo jeho postoj. Nyní připouští možnost být kontaktován dětmi počatými z jeho darovaného spermatu a bojuje za to, aby na to měly právo.
Je tu problém, když máte dárce, jako jsem já, kterým byla příslíbena anonymita, a pak máte lidi počaté z darovaných gamet, kteří tvrdí, že mají nezadatelné právo znát svůj biologický původ a linii předků. V určitém bodě jedny nároky musí převážit ty druhé.
Leave a Reply